„Teď není vhodná doba. Nemám čas. Mám milion povinností. Není ten pravý čas. Teď prostě ne.“ Mohli bychom takto pokračovat dále. Jenže, kdy je ten pravý čas a co to vůbec je? Jak poznáme, že pravý čas nastal nebo kdy přijde? A co když pravý čas prošvihneme? I to se přece říká.
Změna je život, tak žijme
Je vcelku jedno, o čem se vzhledem ke správnému načasování bavíme. Zda o novém zaměstnání, změnách, po kterých toužíme, plánování rodiny nebo chvílích pro sebe. Náš život se točí kolem času a nejlépe toho, který je ten nejvhodnější nebo toho, který nemáme.
Až …
„Teď vážně není vhodná chvíle odejít ze zaměstnání. Děti jdou v září do školy a potřebujeme se doma všichni sladit. Nemám čas udělat si den pro sebe, protože manžel toho má v práci hodně. Nemůžu mu přece nechat děti, musí si o víkendu odpočinout. Ten další jedeme za mými rodiči, a ten potom za tchýní. No a pak jsou podzimní prázdniny, děti mají volno, tak jedeme pryč. Na podzim nic měnit nebudu, protože děti budou mít určitě co dva týdny rýmu a já se o ně budu muset starat. Konec roku je vždycky tak chaotický. Vlastně je to nejchaotičtější období v roce. Jak v práci, tak doma. Všude samé roční uzávěrky a doma příprava na Vánoce. Počkám až do jara. Ne, před létem to fakt nemá smysl. Děti mají v létě prázdniny, bůhví, jak to zase letos bude.“ Kdo se v tomto poznává?
Rok má pouze 365 dnů
Ani se nenadějeme a rok uteče jako voda. To, po čem jsme toužili, se (zase!) nestalo. Dnů, kdy jsme mysleli jen sami na sebe, bychom spočítali na prstech jedné ruky. Jsme nešťastní, frustrovaní a unavení. Jenže, kdy se něco změní jen tak samo od sebe? Maximálně tehdy, když nás někdo vyšoupne ze dveří kanceláře a dá nám výpověď. I tehdy jsme ale naštvaní, protože jsme tam měli přece alespoň jakousi jistotu. Přestože jsme chtěli odejít, přestože nás to tam nebavilo. Postupem času náš výkon v práci klesal a klesal, až si toho všimli i jiní.
Ochrana, která nás brzdí
Náš mozek si vždy najde dobrý důvod a výmluvu, proč se nepustit do něčeho nového. Vždyť na tom je celé naše myšlení postaveno. Změna v nás má evolučně vyvolat strach. Protože, když náhodou odejdeme z jeskyně, může nás sežrat mamut nebo zabít nepřítel. Náš strach, který nás dřív měl chránit, nám dnes dost ubližuje. Toto bychom měli mít na paměti vždy, když máme ze změny strach. Mít k ní respekt a nechat si čas na rozmyšlenou je jedna věc. Vymlouvat se ale na okolnosti a rodinné příslušníky, obzvláště ty nejmladší, je věc druhá. A zbytečná.
Pravý čas
Pravý čas neexistuje. Nebo pravý čas je každý čas. Obě dvě tvrzení jsou správná. Pokud totiž něco chceme, pak zákonitě musíme ve svém životě něco změnit. Udělat něco jinak. Když si chceme jít koupit boty, také se musíme zvednout a dojít si buď (minimálně) pro mobil nebo do prodejny. Když chceme mít zítra čisté prádlo, musíme ho dát dnes do pračky, usušit ho a poskládat. Když chceme mít už zítra život, po kterém toužíme, musíme na tom začít pracovat už dnes. Jinak žádné zítra nebude. Každá změna je jen a jen na nás a v nás právě tehdy, kdy ji v sobě objevíme. Tak seberte odvahu a otevřete si portál s nabídkami pracovních pozic. Běžte si zaběhat byť jen kolem domu. Dejte si pětiminutovou masku na oči. Vyhoďte ze skříně věci, které vám už nejsou. Ukliďte si v papírech. Kupte si novou knihu a deku do obývacího pokoje. Hlavně už něco začněte dělat. Protože pravý čas je teď.
