Pokud vám je více než třicet, asi vás s největší pravděpodobností vychovávali rodiče k velké poslušnosti a ještě většímu respektu k druhým a hlavně autoritám. Na první pohled nic zvláštního nebo dokonce nemorálního. Kdo z nich netoužil po vychovaných dětech, které jsou hodné a neodmlouvají jim, natož pak například ve škole. Často se však také stávalo, že nás rodiče zapomněli učit sebelásce, vnitřní síle a odhodlanosti jít si za svými sny a cíli. A zatímco klukům bylo leccos odpuštěno, protože u kluků je přece normální, že zlobí a víc se prosazují, nám holkám bylo vtloukáno do hlavy, že máme poslouchat, nevyjadřovat se, nikomu nevnucovat svůj názor, chodit v šatičkách a neušpinit se.
Generace současných třicátnic (plus)
A tak z nás vyrostly ženy, které poslouchají a dělají hlavně to to, co po nás chtějí ostatní. V lepším případě si to v nějakém momentě našeho života uvědomíme, v tom horším takto žijeme celý život a možná k tomu nevědomky vedeme i naše dcery. Při prvním uvědomění si je však důležité rodiče ihned neodsoudit a pochopit, že nám nechtěli nějak ublížit, natož že by jednali s vědomým cílem nás poškodit. I oni si do svého dospělého a rodičovského života přinesli z výchovy v minulém režimu mnoho (a mnohdy) tvrdších vzorců ze svých rodin a vyčítáním bychom si stejně moc nepomohli. Naopak bychom tvořily další negativní energii, ze které se nic dobrého nerodí.
Říkáte ano, ale cítíte jasné ne?
Pokud se vám ale stává, že často říkáte ano, i když vnitřně cítíte jasné ne, zbystřete. A nejedná se pouze o příklady ze zaměstnání, kdy je vám hloupé odmítnout práci po kolegyni, a tak v kanceláři trčíte o několik hodin déle a společnost vám dělají už jen zaměstnanci úklidové služby a šestý hrníček kávy. Dost možná se vám toto stává i s přáteli, kteří vás lákají na popracovní drink (nebo cokoliv jiného), jenže vy jste příšerně unavená a raději byste se viděla ve vaně s pěnou. Příkladů samozřejmě může být nekonečně mnoho. Společným bodem je neschopnost odmítnout druhé, protože jste tak naučená. Vyhovět ostatním a nebýt u ostatních za sobce je pro vás cennější než vaše potřeby. Tudy však cesta nevede.
Buďte strůjce svého štěstí
Možná ve skrytu duše viníte ostatní, jenže jak se říká, každý svého štěstí strůjce. Nikdo jiný nemůže říct „ne“ za vás. A také, proč by to dělal, když jste donedávna na všechno kývla a ještě u toho vypadala potěšeně? Pokud chcete změnu, budete muset začít sama u sebe. Jak na to? Začněte u cizích osob. V kavárně se nedejte zviklat skořicovou příchutí, výhodným menu či nápojem zdarma, i když normálně ochucené vody nepijete. Čím častěji budete odpovídat ne na to, co opravdu nechcete, tím lépe budete připraveni říct ne osobě, na jehož názoru vám z nějakého důvodu záleží. Laicky řečeno, mozek si zvykne a vy si časem nebudete připadat při odmítání druhých divně. Zvyknete si vy a zvykne si i vaše okolí.
Vy si určujete svoji cenu
Samozřejmě je něco jiného odpovídat ne na spropitné neznámému číšníkovi (pokud jste nebyly spokojené) a něco jiného řediteli na další pracovní úkol, který už jednoduše časově nezvládnete. Nejde jen o to říct ne, ale naučit se komunikovat ve váš prospěch. Umět si říct podmínky a znát svoji hodnotu. Protože pokud se budete umět ohodnotit, už nikdy nepůjdete pod vaši cenu.
