Lenka Wernerová, 13. 8. 2020

Žijeme v době výkonnostní a žijeme v ní rychle. Pokud chceme udržet krok s dobou, musíme se učit každý den, ať už je nám dvacet, čtyřicet nebo šedesát let. Jenže k tomu, abychom se se posouvali, rostli a žili dlouho, spokojeně a kvalitně, potřebujeme hlavně odpočívat.

Nechte mysl být

Ruku na srdce, kdo z vás myslí večer před spaním na to, co bude muset nadcházející den stihnout, a kdo z vás ho stráví plánováním si pár chvil odpočinku. Dost často nás možná trápí, že jsme něco nestihli dodělat v zaměstnání, že jsme nevymysleli akční program na víkend, že jsme nic neuvařili, neupekli, nepřipravili, neuklidili, ale abychom se soužili tím, že jsme si na sebe již nějakou dobu neudělali čas, na to ani nepomyslíme, natož aby nás to znepokojovalo. Odpočívat bychom přitom měli denně.

Proč je odpočinek důležitý?

Stejně jako potřebuje tělo regeneraci po sportovním výkonu či fyzické práci, potřebuje ho i naše mysl a duše. Od sezení za počítačem sice nemáme namožené svaly tak, jako po hodině plavání nebo tenisu, nicméně odpočinek potřebujeme. Stejně jako si musíme oddechnout po hodině v bazénu či na kurtu, musíme si oddechnout po dni na mateřské či po osmi hodinách za počítačem. Jenže zatímco po fyzicky náročné činnosti si o odpočinek řekne tělo samo, u tělesně nenáročných aktivit únavu přehlížíme. Místo toho si dáme další kávu, mávneme rukou a dál plánujeme, co musíme dodělat. A tak žijeme ze dne na den. Odškrtáváním z to-do listu a přidáváním nových položek, až si jednou uvědomíme, že jsme skutečně vyčerpaní. V lepším případě na to přijdeme sami, v tom horším se o své slovo přihlásí bolesti hlavy, migrény, nachlazení, ale třeba i deprese a pocity naprostého vyčerpání.

I deset minut stačí

Až dočtete tento odstavec, zavřete oči a představte si, jak se cítíte, když jste odpočatí. Jak se vám pracuje, jak lehce k vám chodí nové nápady, jak svěží pocit to je. A pak se naopak vžijte do pocitů, když jste unaveni. Nebudeme si lhát, když si řekneme, že bychom všichni chtěli být spíš odpočatí než opačně. A my opravdu můžeme, jenže si myslíme, že nemáme čas nad odpočinkem vůbec přemýšlet, natož reálně odpočívat. Odpočinek nemusí nutně trvat půl den, víkend co víkend. Odpočívat bychom ale paradoxně měli každý den, byť jen malou chvíli. A počítá se i deset minut. Když si totiž spočítáte, že deset minut denně je hodina a deset minut týdně, to už za to přeci stojí. Vymezit si jednou týdně sedmdesát minut je možná složité, ale najít si deset minut denně by náročné být nemělo. A co během těch deseti minut dělat?

Zdroj: Simone Péréle

Najděte si to, co vás nabíjí

Každého z nás naplňuje něco jiného, a tak i náš odpočinek může vycházet z rozdílných aktivit. Někdo se může na deset minut začíst do knihy, jiný si může dát několik pozdravů slunci a následně si zameditovat nebo se o to alespoň snažit. Když je pro vás těžké soustředit se na dech minutu, zkuste se na něho soustředit třeba tři sekundy. A pak pět, pak deset a po několika dnech nebo třeba týdnech budete na minutě. Není třeba nikam pospíchat a u odpočinku a relaxování už vůbec ne. Skvěle si můžete odpočinout u protažení těla (na youtube najdete mnoho videí), ale i ve vaně s pěnou. Nebo si večer připravte heřmánkový čaj a popíjejte ho u otevřeného okna a jen tak koukejte do ulice, na lidi nebo na stromy. Jedna aktivita je blahodárná pro nás všechny. Spánek. Dopřejte svému tělu kvalitní, sedm až osm hodin dlouhý spánek. Zkuste začít neponocovat, nevrhejte se večer na úkoly, nekoukejte do počítače a když už musíte, tak jen výjimečně. Pokud to bez každodenní práce na počítači nezvládnete, je na čase promluvit si s nadřízeným, a to bez okolků a špatného pocitu.

Co tím získáte?

Mnoho z nás žije v domnělém pocitu, že čím více toho bude dělat a čím méně bude odpočívat, tím více toho stihne. Opak je však pravdou. Čím více budeme odpočívat, tím více síly budeme mít na povinnosti, které by nám bez pravidelného odpočinku zabraly mnohem více času. Zároveň ale budeme šťastnější, veselejší, budeme mít více (životní) energie, naučíme se věnovat čas svým koníčkům a současně si osvojíme říkat ne činnostem, které nám již na v našem životě nedávají smysl. Postupně si, krok po krůčku, sami vytvoříme život, který jsme vždy chtěli žít, jen jsme na to nikdy neměli čas.