Žili byli dva mladí lidé. Žili spolu již několik let, bylo jim hezky a i nějaké ty trampoty spolu přeskákali s nadhledem. A tak se rozhodli, že spolu založí rodinu. Měli na to věk i zázemí a měli se rádi. A tak se jim narodilo miminko.
On vs ona
Oba věděli, že první měsíce budou náročné. Měli to přece načtené, věděli, do čeho jdou. Že budou málo spát, že doma nebude ticho a že na sebe nebudou mít tolik času. Jenže jak se říká, neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Teorie a praxe jsou dva rozdílné světy.
Najednou jí začalo vadit, že ON je pořád v práci a jí padá domácnost na hlavu. Že on se vyspí, zatímco ona je v noci několikrát vzhůru a spí div ne ve stoje. Že on může chodit do práce, zatímco ona zažívá sociální izolaci a jejím pracovním nástrojem se staly plenky, chrastítka, gely na rostoucí zuby a že její největší sociální interakce se teď odehrávají u pediatra. On zase nechápe, kam se poděla jeho věčně upravená a usměvavá žena. Jak to, že bývá smutná a podrážděná, když po rodině tolik toužila? Najednou může velmi lehce a velmi rychle dojít mezi páry k nepochopení, ochladnutí citů a kolikrát i odcizení. Ale co tedy s tím?
Mluvte a plánujte ještě před porodem
Pro začátek je dobré si promluvit a nastavit si nějaká pravidla dle různých scénářů ještě před porodem. Sice se říká „neříkej hop, dokud nepřeskočíš“, ale stejně se říká také „štěstí přeje připraveným“. Je pravda, že tatínkové chodí do práce a směna jim rozhodně nekončí ani když přijdou domů. Ale je také pravda, že když nepřevezmou část práce večer, tak ani ženy si nemají šanci odpočinout, čímž se dostávají do bludného kruhu „kdo toho dělá víc“ s rotací „ty mi vůbec nerozumíš“.
Nastavení si určitých pravidel, kdo kdy bude vstávat k dítěti ve všední den, a kdo o víkendech, kdo si kdy vezme pár hodin na osobní volno, kdy se budeme věnovat jen sami sobě, je proto velmi důležité. A to i v momentě, kdy se nám do rozhovoru nechce, protože nechceme dělat dusno. Čím větší máme hrůzu z rozhovoru, tím více ho potřebujeme.
Finanční investice do vztahu
Vztah, stejně jako například peníze, je nutno brát jako jakousi investici. Když se vám podaří finanční investice, vyděláte hmotně. Když se vám podaří investovat do vztahu, vyděláte duševně. A když tyto dva světy propojíte, máte šanci na hezký vztah, který má pevné základy. A teď nemám na mysli, povídat si a dělat si na sebe čas nebo si pustit film, když miminko večer usne.
Teď opravdu mluvím o tom vzít peníze a investovat je do večeře v hezké restauraci. Do víkendu, kde budete jen vy dva a vaše bezdětné potřeby. Do aktivity, které se budete věnovat společně. Často za sebe pár nechce utrácet zbytečně moc peněz, a tak jejich volno končí tím, že ona si dá vanu a on se koukne na fotbal v televizi. Může to být příjemné, ale vztah to nikam neposune natož, aby ho to upevnilo.
Mít společné zážitky
Pokud do vztahu neinvestujeme ani čas ani peníze, může se stát, že si každý začneme řešit problémy ve vztahu v osobní rovině. Žena si postěžuje kamarádkám, muž kamarádům. Každý si začne řešit problémy sám a po svém. Odcizí se. A podle mého je tisíckrát lepší investovat nějakou tu korunu, abychom kromě uspávání dětí a radosti z první lžiček tuhé stravy měli v arzenálu i ty naše partnerské zážitky. Jsou to právě tyto vzpomínky, které nám pomohou, když se občas nepohodneme, když jsme ve stresu a naštvaní.
Nechte si poradit
Pokud si ve vztahu nevíme rady a stále dokola řešíme stejné problémy jen v jiných tématech, je možné, že se točíme v bludném kruhu našich vzorců, které si odnášíme do vztahů z dob, kdy jsme byli dětmi my. Tady je na místě investovat čas i peníze a najít si párového terapeuta, který nám pomůže rozklíčovat problém, dát nám nadhled a pomoct překlenout to, co nezvládneme sami. Zde si ale musíte vnitřně nastavit, že návštěva párové poradny není žádné slabošství, nýbrž velké odhodlání a síla. To je zase naše práce, kterou musíme odvést my sami.
Vypněte autopilota
Hezký a pevný vztah nevzniká automaticky. Není dán a neobejde se bez práce. Ano, vztah je práce. Protože upřímně, kdo má ještě sílu na to po vyčerpávajícím dni v zaměstnání, dni plném přebalování, kojení, krmení, vyzvedávání dětí ze škol/ek, řešení úkolů do škol, lítání po kroužcích, nakupování, vaření, uspávání, uklízení a organizování běžného dne plánovat společný víkend či návštěvu restaurace? A přece je to potřeba. Přece je nutnost nejet ve vztahu na autopilota.
Jestli se o něčem může říct, že je to běh na dlouhou trať, tak je to právě o vztahu dvou partnerů s dětmi, zejména s těmi malými, které vyžadují naší neustálou pozornost. Je velmi lehké zapomenout na fakt, proč ty malé děti tady s námi vlastně jsou. Že za nimi stojí láska, propojení, touha být tu jeden pro druhého.
