Už kdysi dávno jsem četla, že úspěšní lidé vstávají brzy. Tenkrát jsem si říkala, proč bych samu sebe dobrovolně takhle trápila, a dál pokračovala ve vstávání na čtvrté zazvonění budíku, kdy už jsem z postele doopravdy musela. O několik let později jsem ochutnala vstávání mezi pátou a šestou hodinou ranní a už bych neměnila. Proč?
Sladký spánek
Jako maminka dvou poměrně malých dětí bojuji s časem pro sebe. Přes den jsem ho díky pandemii poslední dva roky neměla téměř vůbec, neboť děti byly až na pár dnů pořád doma se mnou. Jestli mě vlastně něco dovedlo ke zdravějšímu životnímu stylu, byla to paradoxně celá situace kolem lockdownu. Večer jsem totiž byla tak unavená, že jsem neměla sílu téměř na nic a koukat se na seriály se mi upřímně večer už nechtělo. Měla jsem hlavu jak balón a ze všeho nejvíc jsem potřebovala klid a ticho. A tak jsem šla spát. Po několika týdnech jsem zjistila, že když jdu brzy spát a dříve vstanu, jsem pak přes den daleko odpočatější, klidnější, ale také usměvavější, veselejší a dokonce i milejší na děti. Všichni víme, že nejvíce si tělo i hlavu zregenerujeme spánkem. Kvalitní spánek je polovina úspěchu. Jenže, pokud chodíme spát pozdě, do očí nám ještě chvíli před usnutím bliká televize nebo mobil a hlava pobírá další a další informace, odpočíváme jen z několika málo procent, jestli vůbec. I toto jsou důvody, proč nemůžeme usnout a následně tvrdíme, že brzy prostě usnout ani nedokážeme. A přece je to tak jednoduché. Hlava pracuje na plné obrátky a usnout tělu prostě nedovolí.
Ráno dělá den
Já jsem si ráno rozdělila na několik úseků. S prvním ranním čajem se za ticha věnuji jen svým myšlenkám, plánování úkolů, které mě ten den čekají a sportu. Proto, abych při cvičení nikoho nevzbudila, koupila jsem si podložku na cvičení venku. Teple se obléknu a jdu se protáhnout na vzduch za dům nebo si jdu krátce zaběhat. V sedm hodin ráno jsem nabitá energií, ze které dokážu čerpat celý den. Mám dobrou náladu, neboť mé tělo vyplavuje hormony štěstí, cítím se skvěle, protože jsem pro sebe něco udělala a hlavně už nemám takový ten běžný ranní stres, že přes den nic nestihnu. Už tak jsem toho stihla totiž dost a nemám zlý pocit, že na sebe nemám vůbec čas. Samozřejmě jsou dny, kdy večer usednu k práci a do postele se mi včas jít nepodaří. Takových večerů je ale už mnohem méně než kdysi. A když ráno vstávám unavená, protože o kvalitním spánku se po několika večerních hodinách před obrazovkou nedá hovořit, těším se, že opět najedu na můj oblíbený režim – jít brzy do postele a ráno brzy vstát. Ten rozdíl mezi tím, jak se cítím přes den poté, co jdu spát brzy a poté, kdy nejdu, je markantní.
Co dělat v případě, že večer nemůžete usnout?
Existuje celá řada metod, které nám mohou dopomoci k tomu, abychom usnuli snadněji. Zkusíte si ale nejdříve tipnout, co je při usínání naším největším problémem? Ano, je to naše hlava. Hlava, která nad něčím neustále přemýšlí, něco vymýšlí a dělá nejrůznější scénáře. Proto nám pomůže, když ji zaměstnáme něčím (jiným), odvedeme myšlenky od všeho toho, co jsme dnes nestihli, co musíme dodělat zítra, co nás čeká za dva týdny nebo třeba od (kolikrát neopodstatněných) strachů. Skvělým pomocníkem je samozřejmě kniha, která nás z naší hlavy odvede do jiného příběhu. Mnoho lidí je po několika odstavcích v knize unaveno natolik, že vzápětí usne. Pokud vám kniha nepomáhá, další výbornou technikou je dýchání 4–7–8. V posteli si lehněte na záda, na 4 sekundy se nadechněte, na 7 sekund dech zadržte a na 8 sekund vydechněte. V místnosti, kde spíte, by měl být svěží vzduch, proto si na spaní pootevřete okno. Stejně tak by vám ale v noci neměla být zima. Raději si však oblečte teplé pyžamo než abyste v místnosti neměli v noci žádný vzduch. Dobré je také vstávat každý den včetně víkendu ve stejnou dobu, aby tělo nebylo zmatené. Hlava sice ví, že je sobota, tělo ovšem nikoliv. Ale nebojte, po několika dnech či týdnech (to je individuální), si na nový režim zvyknete natolik, že v sobě budete mít takzvaný vnitřní budík, který vás přinutí jít brzy spát a zaručeně vás ráno i vzbudí.
Ranní ptáče dál doskáče
Ne nadarmo někdo vymyslel přísloví „ranní ptáče dál doskáče“. Kdo totiž dřív vstane, chodí brzy spát. Má více energie a kvalitního času a nezažívá rána ve stresu. K příjemnému probuzení by vám mohly dopomoci i závěsy, které by neměly být tak tmavé, že přes ně neuvidíte denní světlo. Hlavně v létě je velmi příjemné nechat se vzbudit prvními slunečními paprsky.
Když se ráno probudíte, ihned vstaňte z postele, otevřete pořádně okno a nechte na sebe dopadnout svěžest nového dne. Stejně jako dopřejete tělu vzduch, dopřejte mu také vodu. Připravte si vlažnou s citrónem a usmějte se. Je další nový den. Den, který bude stát za to jen ze své podstaty. Protože další den na světě je přece ten největší dar, který máme.
