Lenka Wernerová, 13. 11. 2019

Ego. Tři písmena a tolik síly. Když se řekne ego, mnozí si vybaví hodiny základů společenských věd a Sigmunda Freuda. O „jeho“ egu však dnešní článek nebude. Dnes se podíváme na populární význam ega, a na to, čím nám v našem jednání se sebou samými nebo s druhými lidmi vlastně ubližuje.

Ego. Kde je a kde není?

Ego je a není součást naší osobnosti. Ego, které uvnitř sobě nosíme, chce pro nás na první pohled to nejlepší. Ego pro nás chce moc, sílu, peníze, slávu. Čím víc moci, síly, peněz a slávy máme, tím roste a také naše ego. Možná nejvíce se utužuje, když nám ostatní dávají za pravdu. Ego má totiž moc rádo uznání. Naopak, když s námi jedná někdo svrchu, z nadřazenější pozice a něco nám vyčítá, naše ego slábne, dokonce se cítí ublíženě. Když to vezmeme ještě z opačného konce, ego se vytrácí, když si uvědomíme pravé hodnoty lidského života jako je zdraví, bezpečí či bezpodmínečná láska. Představte si maminku krátce po porodu se svým právě narozeným potomkem. Tam byste ego hledali velice těžko. Tam totiž není.

Hádka o pravdu je hádkou eg

Představte si situaci. Jste v místnosti, kde se hádají dva lidé o tom, kdo z nich má pravdu. S největší pravděpodobností vám celé jejich dohadování bude připadat směšné. Oba totiž jednají z pozice ega. Lidé jsou schopni se z dohadování o maličkostech (protože jim jejich ego nedovolí ustoupit) dostat do hádky, při které jeden druhému slovně ubližuje, aby druhého ponížil. Čím víc se druhý cítí slabší, tím větší je ego jeho protivníka. Ego mizí až v momentě, kdy si jeden, druhý a nejlépe oba dva uvědomí, že jde o hloupost, omluví se a vzájemně si odpustí. V tu chvíli se ego ztratí úplně. A světe div se, najednou nezáleží ani na tom, kdo z nich měl pravdu.

Jak a proč se egu (u)bránit

Znáte takový ten pocit bodnutí, když vám řekne někdo něco, co se vám nelíbí? Tak to se dotkl vašeho ega. Ego má totiž ochrannou funkci. Díky němu začínáte být ve střehu. Ego vztyčí ukazováček a říká vám: „pozor, ten ti chce asi zle. Nedej se a vrať mu to“. Než budete chtít zaútočit, obraťte se sami k sobě. Stojí vám to za to? Zachráníte něco (jiného než své ego) odvetou? Nebo budete nad věcí a uvědomíte si, že to, co vám druhý řekl není o vás, ale o něm samotném? Že jeho myšlenka se zrodila v hlavě jemu a vypustil ji nakonec z úst on a s vámi tedy nemá nic co dočinění? Ego můžeme vnímat jako tichého pozorovatele. Na první pohled nám chce dobře, ale není záhodno, aby nás přesáhlo, ovlivnilo a nakonec pohltilo.