Stres může postihnout a dostihnout každého z nás. Ať už jsme vrcholoví manažeři, ženy na mateřské nebo se staráme o své nemocné rodiče. Stres byl dlouho spojován s vrcholovými pozicemi, což se nevylučuje, ale ani to nemusí být vždy pravda. U stresu záleží na naší míře citlivosti než na události, která stres vyvolala. Co se děje při stresu, jak poznáme, že ve stresu jsme a jde si na něj zvyknout?
Ten kortizol
Z anglického stress si toto slovo můžeme přeložit jako napětí či zátěž. Stres je reakce organismu na vlivy, které na něho působí. Z krátkodobého hlediska nám stres může být prospěšný. Donutí nás jednat, řešit a vyřešit problém, motivuje nás k výkonům. Naučit se na písemku, dokončit projekt v práci, usmířit se s partnerem. Asi už tušíte, že oproti krátkodobému, ten dlouhodobý nám bude spíš škodit. Co se tedy děje v těle? Naše tělo při stresu automaticky vyprodukuje do krve hormony zvané adrenalin a kortizol. Pokud problémy přetrvávají a ze stresu se stává náš dlouhodobý partner, může nám příliš vyprodukovaného kortizolu například oslabit imunitní systém a v podstatě tak podlomit naše zdraví. Proto se poslední dobou také tolik mluví o psychosomatice, která zkoumá vzájemné propojení těla a duše.
Jak to „ve stresu“ vypadá?
A tak se dostáváme do začarovaného kruhu psychických a fyzických příznaků. Jsme podrážděni, unavení a nemůžeme spát. Což má za následek ještě větší podrážděnost, špatnou náladu a vyčerpání, migrény, zhoršení vztahů, nabalování dalších problémů, špatné stravovací návyky, zvýšený tlak, napětí ve svalech (automatická reakce těla ve stresu, která je chrání před zraněním), což následně vede k bolesti hlavy, zad a ztuhlé šíji.
Divili byste se, kolik lidí toto přehlíží a prostě si zvykne. Začne svou situaci brát jako součást svého života, neuvědomuje si ho a tím situaci ani nijak neřeší. Není divu, že se poslední dobou tak často hovoří o stresu maminek na mateřské, které jsou tak nějak na všechno samy. Rodiny už dávno nebydlí pospolu. Prarodiče žijí často v jiných městech, partneři jsou dlouho v práci, a pokud k tomu všemu přičteme fakt, že (některé) děti špatně spí, problémy jsou na světě. Často se následně přidají hádky s partnerem a stresových situací je tak víc než zdrávo.
Jak si tedy pomoct?
Budu se opakovat, ale staré známé pravdy, jsou holt staré známé pravdy. K tomu, abychom nebyli ve stresu nebo ho neustále zmírňovali a uváděli se do pohody, je třeba neustále vědomě kontrolovat, zda žijeme v souladu se zdravým životním stylem. Spíme dostatečně? Relaxujeme? Sportujeme? Meditujeme (byť chviličku, byť se to třeba jen učíme)? Jsme dostatečně venku? Děláme si čas na sebe, ale i na své partnery? Vytváříme si podmínky k tomu, aby se nám žilo hezky? Pokud ne, je na čase se zamyslet. Živnou půdou pro chronický a dlouhodobý stres je nepřikládání váhy výše uvedeným činnostem, například známým tvrzením „ale já nemám čas“. A až se sesypeme, psychicky nebo zdravotně, tak ho mít budeme? Věnujme tedy čas zmíněným aktivitám, které zvyšují tvorbu dopaminu a serotoninu, díky nimž jsme veselí a šťastní.
Každý den se projděte a dýchejte. Několikrát do týdne si vyhraďte čas na sport a na sebe. Pokud pořád tvrdíte, že nemáte čas, vězte, že i dvacetiminutový běh je sport a desetiminutové odpočívání po běhání na lavičce za domem je čas na sebe. Zkuste si ráno či večer zameditovat. Pište si deník s plány, delegujte úkoly a naučte se říkat ne na to, co už prostě nezvládnete, a to jak v práci, tak i v kruhu rodiny. Pijte méně kávy, jezte více luštěnin a ořechů, hodně spěte. Mluvte s partnerem o problémech, neobviňujte se z nich, ale hledejte společné řešení a stýkejte se s pozitivně myslícími lidmi.
