Děti, jejich škola, úkoly, mimoškolní aktivity, naše zaměstnání, práce v domácnosti. Neustálý koloběh každodenních povinností nám mnohdy nedovolí zastavit se a pořádně se nadechnout. A když konečně tu příležitost máme, zdá se, že toho neumíme využít. Jsme sice vyčerpané až k padnutí, zároveň ale nedokážeme přestat něco dělat.
Už nemůžu…
Kolikrát v týdnu si říkáme, že už toho máme dost, kolikrát brečíme na rameni kamarádkám, že už doopravdy nezvládneme ani jednu věc navíc. Ze všeho jsme vystresované, neurotické a zapomínáme. A kolikrát pak o víkendu místo toho, abychom si sedly na gauč a koukaly do prázdna, lítáme po domě při nejmenším za dětmi, a v horším případě za dětmi i s hadrem. V neděli večer jdeme do postele s tím, že bychom potřebovaly po víkendu víkend a v pondělí jedeme vše od začátku. Sice si najdeme chvilku na kávu s kamarádkou, možná se utrhneme na hodinu jógy a dokonce si stihneme před usnutím i něco přečíst. Pro klid duše a zdravé tělo však tyto mikromomenty nestačí.
Být jen sama se sebou
Odpočinek, stejně jako cokoliv jiného, je třeba si naplánovat a s tímto programem pak seznámit dopředu i svoji rodinu. Zapomeňte však na chvíli na své kamarádky, na lítání po městě z jednoho obchodu do druhého, a namísto toho si dopřejte regenerační den, během kterého naberete skutečnou energii. Objednejte se na obočí, na masáž, pomalu se projděte kolem řeky, běžte na oběd, který pro změnu uvaří někdo vám a večer si zajděte třeba na balet. Oblečte si večerní šaty, obujte podpatky, o přestávce si vychutnejte vychlazené prosecco na červeném koberci a vdechujte příjemnou a noblesní atmosféru. A běžte sama. Proč?
Často se spoléháme na ostatní a jejich společnost, a ještě častěji se vymlouváme, že některé věci neděláme jen proto, že nemáme s kým. Ano, možná na konci programu nebudete mít s kým okamžitě sdílet vaše pocity z představení, ale o to se budete cítit samostatnější a ve výsledku silnější. Mluvím z osobní zkušenosti. A víte co, já jsem si nakonec stejně skvěle o baletu Romeo a Julie popovídala s uvaděčkou. A ještě jsem dostala pochvalu od neznámé ženy za šaty, což mi paradoxně udělalo větší radost, než kdyby mi je pochválila kamarádka vedle mě.
Proč ani to nestačí
Mnohokrát se ale sama sebe ptám, do jaké míry se zaměstnáváme běžnými úkoly jen proto, abychom náhodou neměly čas přemýšlet nad tím, co se děje uvnitř nás, a jak se vlastně doopravdy cítíme. Když máme nabitý program, zákonitě totiž nemáme čas věnovat se svým niterným pocitům, ať jsou jakékoliv. Do této kategorie spadají avšak i činnosti, které jsou na první pohled přínosné. Ranní lekce jógy, dopolední procházka s dětmi i bez dětí, divadlo či večerní čtení. Všechny tyto činnosti jsou samozřejmě nabíjející a velmi prospěšné, jedno jim však chybí. Být bez okolí. Být jen sama se sebou. Nesoustředit se na cviky, děti, auta, příběh nebo slova v knize. Jen v momentech, kdy nic a nikoho nehlídáme a na nic se v našem okolí nesoustředíme, můžeme naplno pocítit, jak se vlastně máme. Lidé to ale neradi dělají, protože často natrefí na emoce, které se jim ne vždy líbí. Jenže zavíráním očí se problémy nevyřeší, ale naopak vystupňují.
Mnoho z nás má špatné pocity spojené s negativním postojem. Pokud k nim však přistoupíme tak, abychom špatné přetvořili na dobré, tedy k obrazu svému, může to být pro nás skvělý začátek. Vždy se můžeme odrazit od dna, vždy můžeme začít od začátku. Musíme ale vědět, kde je naše dno, a že se na něm necítíme dobře. Naše negativní emoce mohou být pro naši budoucnost velmi pozitivní. Jen musíme začít se změnou u sebe. A to se nestane, pokud se naše mysl bude soustředit na okolní svět. Ani na józe, ani u knihy, ani u pečení, a dokonce ani v divadle.
Opravdu se zastavte
Píšu to pořád, dnes a denně. Bez toho, abychom si každý den našli chvíli o samotě a v tichu jen se svými myšlenkami, se neobejdeme. Nejde o to to zkusit jednou. Je to o každodenní praxi, o práci s emocemi, o tom umět se vyplakat sobě do dlaní, ne cizímu na rameno. Je to o sebepřijetí, práci se strachem, zklidněním, zastavením. Naplánujte si tyto chvíle tak, abyste nebyli rušeni ničím jiným. Nehledejte tyto volné okamžiky klidu mezi činnostmi, kdy máte chvíli čas, ale najděte si čas, kdy nic ostatního nebudete dělat. Jinými slovy, nevařte u toho brambory k obědu.
A tak pokaždé, budete-li na sobě cítit stres a únavu, zpozorněte a věnujte se svým pocitům. Nezahánějte je do kouta jen proto, že by mohly vyvolat vaše emoce skryté hluboko uvnitř vás. Čím dříve se právě těmto pocitům oddáte, tím dříve budete na cestě k sobě a opravdové sebelásce.
