„Neberme si věci osobně”. Tak zní druhá dohoda ze čtyř, o kterých se do podrobna rozepisuje Don Miguel Ruiz ve své knize Čtyři dohody. Nebrat si věci osobně je kouzlo, kterému když se naučíte, zmizí vám ze života plno trápení, smutků a chmurů.
Jen si představte, jaké by to bylo skvělé, kdyby vás nerozčílilo, že o vás kolegyně šíří pomluvy, šéf není spokojený s vaší odvedenou prací, kamarádka vám po třetí zrušila schůzku a partner zapomněl na výročí. Jak lehké by najednou to naše bytí bylo. A může být, pokud se sebou budete trpěliví a této krásné dohodě se budete chtít naučit.
Krok za krokem
Nebrat si věci osobně není něco, co se dá naučit během dne. Vězte, že nabytí takové dovednosti vám může zabrat klidně několik dlouhých měsíců, během nichž se hodněkrát vrátíte na pomyslný začátek. Buďte se sebou trpěliví a nezlobte se na sebe pokaždé, když vás něco nebo někdo naštve. Vzpomeňte na dítě, kterému trvá přibližně rok, než se naučí chodit. A natluče si přitom nespočetněkrát. Nikdy to však kvůli pádu nevzdá.
Papír a tužku do ruky
Pro začátek si na list papíru napište mantru „neberu si věci osobně”. Papír si pak vyvěste na místo, které máte na očích co možná nejvíc. Mozek má rád příkazy a pokud mu nějaký dáte, bude ho chtít plnit. Laicky řečeno, bude se soustředit na splnění zadaného úkolu. Vědomě, když si mantru přečte i nevědomě, protože podvědomě o příkazu bude stále přemýšlet. Tím, že si tuto zázračnou větu napíšete, budujete v mozku nové cestičky, spoje, které sílí pokaždé, když si ji přečtete.
Ego stranou
Druhým, náročnějším úkolem bude zbavit se takzvané osobní důležitosti. V podstatě ega. Když vás někdo urazí, tak se vás to dotkne, protože o sobě máte lepší mínění než člověk naproti vám. Cizí názor si můžete vyslechnout, přijmout, ale už se s ním nemusíte dále ztotožňovat. Ego máte poraněné, i když na vás někdo zapomene. Jste zraněni, protože si myslíte, že jste výjimeční natolik, aby o vás druzí stáli. Ve skutečnosti ale nejste o nic víc důležitější než lidi kolem vás. Nejste lepší, ani horší. Prostě jste, existujete a žijete. A to úplně stačí.
To, co si o nás myslí ostatní, je věc ostatních
Vy jste vy a okolí je vaše okolí. Mezi vámi stojí neviditelná hranice. Každý z vás, z nás, přemýšlí a nahlíží na svět jinak. Stejně jako každý z nás jinak vypadáme, stejně tak se lišíme názorově. Vemte si takovou vítězku Miss. Pro někoho je krásná, pro někoho dokonce ošklivá. Jednomu se nelíbí její nos a druhému zas hlas. Nebo příklad ze zaměstnání. Někomu se bude zamlouvat vaše ztvárnění projektu, zatímco jiný ho svrhne hned na začátku. Sto lidí, sto názorů. Pokud si toto uvědomíte, pak se přece nemůžete urazit, když vám někdo řekne, co si o vás (nelibého) myslí. To, co říká člověk naproti vám, jsou jeho myšlenky, ne ty vaše.
Kromě mantry na papíře a ega stranou si pokaždé, když se budete chtít obhajovat, uvědomte, že člověk naproti vám, má jiné zkušenosti, jiné prožitky, tudíž i názory. Proto se nemusíte trápit, co si o vás myslí. Nejdůležitější je, jak o sobě smýšlíte vy.
