Redakce Le Chaton, 8. 5. 2019

V první části našeho rozhovoru líčila zakladatelka společnosti Le Chaton Helena Konarovská příběhy žen, které na nákup spodního prádla přivedly svou maminku. Dneska se na intimní vztah mámy s dcerou podíváme z opačné strany. Jak maminky zvládají nakupování prádla s vlastními dcerkami? A jaké chyby při tom dělají?

Je mezi vašimi klientkami hodně žen, které přivedou na nákup i svoje dcery?

Postupně jich chodí víc, i když ze začátku to tak nebylo. Je moc příjemné, že se to mění, i když je v tom pořád jeden obrovský problém. Dříve ke mně matky s dcerami nechodily, protože nebyly schopny si navzájem sdělit, jakou mají velikost prádla. Byl tady určitý stud. Když byly ženy mé generace malé, mámu jsme nahatou neviděly, nebylo to běžné. A teď se zase maminky dostaly do situace, kdy si jejich dcery myslí, že mámy jsou totálně nevkusné. A že nosí něco, co je zcela demodé. Navíc mladé dívky dneska mnohdy ne úplně dobře ovlivňuje věc, která je pro dnešní generaci zásadní, a to jsou sociální sítě. Stačí totiž, aby se objevila jedna inteligentní blogerka, která, aniž by veřejně přiznala, že má umělé vnady, doporučuje všem určitý typ podprsenky. A všechny holky ho pak chtějí. Já tu pak sleduji scény, kdy se máma, která vlastní velikost prsou F, snaží přesvědčit dceru s velikostí E, což jsou velké vnady, aby si oblékla podprsenku, která bude pro její prsa opravdu oporou. A dcera protestuje a namítá, že její oblíbená blogerka doporučuje něco úplně jiného.

Takže se ten vztah matek a dcer proměňuje a dnešní maminky už se tolik nestydí řešit prádlo se svými dcerami?

Ano. Neskutečně pozitivní je, že novým mamkám, které mají dneska dcery kolem 11, 12 let, už dochází, že dnešní generace dětí je mnohem vyspělejší, nejen psychicky, ale i fyzicky. Ty vzájemné pohledy kluků a cácorek jsou dneska mnohem rychlejší a v mnohém jiné, protože ta obeznámenost, co se sexuálních situací, praktik a výchovy týče, se posunula. Mladým dívkám už dneska vadí, že by měly mít jen tenkou sportovní podprsenku nebo že jim kouká bradavka, protože kluci na to reagují. Navíc většina z těch děvčat sportuje nebo třeba tancuje, a tam už je potřeba prádlo hlídat. A dnešní maminky už to řeší. Přivádějí mi sem jedenáctileté, dvanáctileté cácorky a ptají se, co jim mají koupit jako první podprsenku. A to mi dělá obrovskou radost.

V tom případě asi jako dobrý pozorovatel poznáte, jak blízký vztah spolu máma s dcerou mají.

To poznat musím, protože ze začátku se mnohdy stane, že maminku vyzvu, ať se jde podívat, a dceři se naježí krček a radši chce mě. Čili když se mi to podaří poznat, beru si každou zvlášť. A když dceři prádlo vybereme, vyšoupnu ji z kabinky v tričku, aby máma viděla, že sedí dobře. A mámy se zeptám, jestli můžeme s dcerou rozhodovat samy. Je samozřejmě potřeba, aby máma měla pocit, že do toho může trochu mluvit. Protože každé mámě je většinou líto, když dcera o její názor nestojí. Některé cácorky v sobě mají hodně studu. Právě za ty jsem ale mnohem vděčnější než za vyčurané blogerky, které mi vyjdou z kabinky a hned jsou strašně suverénní. Ještě než svoje tělo vůbec objeví, už jsou suverénní. Což je pro ně strašně brzo, protože prádlo dívkám obrovským způsobem pomáhá pochopit samu sebe.

Zdroj: Klientky Le Chaton

Jak velký zlom to pro mladé dívky vlastně je? První pořádná podprsenka.

Ze začátku bývají tou podprsenkou konsternované. Většinou totiž přijdou ve sportovním návleku a mají pocit, že tak to má být a tak jim je to příjemné. Téměř nikdy neznají svoji velikost a je samozřejmě logické, že pokud mi máma přivede dceru, má prsa buďto větší, nebo naopak žádné nemá. A máma z dcery ten komplex cítí a trápí ji to. Takže vždycky řešíme nějakou věc, která tomu mladému človíčkovi pomůže se najít. Buďto mu dodáme sebevědomí, nebo mu větší prsa srovnáme natolik, aby mu přestala vadit a naučil se s nimi žít. Úplně nejtypičtějším příkladem bylo, když přijela maminka s dcerou z Ostravy, přičemž maminka měla 75B, zatímco dcera 65G. A maminka mi ji sem uvedla se slovy: No tak jí nějak pomozte, já nevím, co jí to narostlo, já to nemám. Takže holka byla zakomplexovaná, navíc chtěla dělat tanec, takže to opravdu bylo nutné řešit. Na mámu jsem tehdy byla velmi ostrá, posadila jsem ji ke stolu a s cácorou jsem si povídala v kabině. Ony dvě neměly problém jako máma s dcerou, že by se neměly rády. Ale máma měla obrovský problém s tím, že si naprosto nevěděla rady s tím, co její dceři narostlo, a připadalo jí to velmi nepřirozené. Je zvláštní, že žena v dospělém věku, s dětmi a manželem se naučí se svým tělem žít, ale zároveň si myslí, že to její tělo je svým způsobem ideál. A pak, když se jí narodí dcera, která z manželovy strany zdědí zhola jiné věci, dostává se máma do situace, že si s tím neví rady. Místo toho, aby dceři řekla, že jí narostla hezká prsa, tak trousí poznámky typu: Proč to máš takhle velké, co s tím teď budeme dělat? Ta máma zkrátka z dceřiných prsou udělala obrovský problém. A přitom to byl pouze její vlastní problém. Ona sama nemusela nic řešit, všechno jí drželo. A teď najednou, kamkoli přišla s dcerou, narážela na problémy. Oblečení jí nesedělo, tanec byl problém. Takže vlastně pořád hledala cestu, ale nakonec ji naštěstí přivezla ke mně.

Co jste té holčině poradila?

Často těmhle holkám ve věku 15, 16 let říkám: Prosím tě, to stojí 90 tisíc, tobě to narostlo zadarmo, buď na to hodná a pečuj o to! (smích). Pak jsem jí vysvětlila, jaký má správná podprsenka efekt, co vlastně pro její prsa dělá. Spousta kontaktů mezi matkou a dcerou se odvíjí na duševní rovině, ale ta sexuální stránka věci se těžko vysvětluje. Mámy hrozně nerady říkají: Až tě potká nějakej Jirka a chytí tě za bradavku, bude to úžasný. Navíc tu hrozí, že když to ta máma řekne špatně, dcera, když to nebude cítit a prožívat stejně, si bude myslet, že je na ní něco špatně. V tomhle případě se to nakonec vyvrbilo tak, že maminka pochopila, že dcera podprsenku potřebuje. Ta si jí oblíkla, slzy v očích, protože si najednou připadala normálně. Mohla by tancovat. Tehdy ještě všechno zkomplikoval fakt, že ta podprsenka pro ně byla drahá. Nakonec jsme se domluvily na splátkách, byla to velká legrace, žertovaly jsme, že má dcerka podprdu na leasing. Vysvětlila jsem jí, jak ji má prát, a dala jsem jí svůj telefon. A ta dcera mi pak půl roku psala: Podprsenka ještě pořád funguje, peru po dvou dnech, nebolí mě záda a už můžu chodit na step. Mezitím si šetřila na další a maminka posílala vzorně peníze a podprsenku zaplatila. Když si představíte, že si do Prahy jely pro prací prášek za 450 korun a kvalitní podprsenka stojí přes 2000 korun, byla to pro ně vysoká částka. Pro tu holčinu to ale byla obrovská změna, protože do té doby nosila sportovní návlek, který si ovazovala šálou nebo šátkem. A úžasné bylo, že když odcházely, máma držela dceru kolem ramen a omluvila se jí za všechny ty kecy.

Vídáte takováto nedorozumění mezi mámou a dcerou často?

Mámy dneska často svoje dcery nevídají nahé. A platí to i naopak. V rodinách to funguje tak, že máma přijde z práce, pak pracuje doma a sprchuje se většinou až poté, co holka už dávno spí. Dcera se jde osprchovat a vychází z koupelny v pyžamu nebo v noční košili. Takže se prostě navzájem nevidí, nahota z života trochu uniká. Jednou mi přivedla máma dceru s tím, že se odmítá koupat. Od dveří bylo vidět, že je to inteligentní holka, ale zahnaná někam do kouta. Nakonec jsem ji do kabiny dostala a zjistila jsem, že má rozdílnou velikost prsou, přičemž šlo o rozdíl 1,5 čísla. Jedno prso bylo velikost F a druhé velikosti D, což už je samozřejmě evidentní a opravdu špatně se to obléká. A ta dívka to samozřejmě viděla ve všem, takže nosila navlečené několikery vrstvy oblečení, nedívala se na sebe do zrcadla. Máma ji neviděla nahou čtyři roky, vídala ji jen sedět s počítačem v posteli a o ničem nevěděla, protože si takhle důležitou věc prostě nesdělily. Tehdy jsem té holčině vybrala dvě podprsenky, a do jedné půlky jsme vždy daly ramenní vycpávky. A vysvětlila jsem jí, že tohle už se bude muset řešit operativně. Že na tom nic není, takových případů je hodně a dají se jednoduše vyřešit. Máma, která ji viděla poprvé po čtyřech letech nahatou, hned řekla, že má známého lékaře. Do roka a do dne měla holka obě prsa stejná, dneska už má dvě děti a je pořád mojí klientkou. Tohle téma je hrozně ožehavé. Spoustu problémů, které mají máma s dcerou mezi sebou, by mohly vyřešit, kdyby v téhle oblasti našly tu intimitu. Protože pokud dcera ucítí, že jí v tomhle směru máma pomůže, tak jí mnohdy odpustí i to, že například neuznává jejího partnera nebo něco podobného.

Zdroj: Klientky Le Chaton

Zdá se, že se obě strany – mámy i dcery – často pohybují na velmi tenké hranici, ze které je snadné vyšlápnout a udělat chybu. Jaké omyly jsou nejčastější?

Ze všeho nejdůležitější je, aby žádná máma neříkala své dceři věty typu: Už tam něco máš? Naroste ti vůbec něco? No ty se máš na co těšit, jestli budeš mít prsa po mně, tak uvidíš, jaký je s tím tanec. Ať naroste dceři cokoli, je to vždycky krásné. A i když je to problematické, máma by měla říct: To vůbec nevadí, stalo se to tisícům holkám před tebou, akorát se o tom nemluví. Pojď, vyřešíme to. Na tohle je třeba dát obrovský pozor. Protože prsa jsou fetišem pro všechny muže. A všechny dívky si myslí, že prsa jsou mnohem důležitější, než ve skutečnosti jsou. V pubertě jsou prsa důležitější než srdce, rovné nohy, výsledky ve škole nebo vztah s mámou a tátou. V tomhle období se z holčiny stává ženská a ona chce být ženská, chce být krásná a taková, aby byla poplatná době. A dneska je bohužel prsní trend. Každá máma by se nad tím měla zamyslet a dát si tu práci své dceři vysvětlit, jak má se svými prsy zacházet. A říct jí, že je to úžasné, ať už jí naroste cokoli. Mluvit o prsou normálně a nedělat z nich žádný problém. Platí také, že pokud dcera od útlého věku aktivně sportuje, je třeba prsa hlídat a přijít včas. A pokud je dceřiným naturelem být ženská, prsatá a krásná, neměli by jí rodiče nutit dělat věci, které všechno tohle zastaví. Mám tu holčinu, která dělá balet, protože maminka chtěla, aby dělala balet. A baletka nemůže mít prsa, takže začaly prsa velmi brzo stahovat, aby jí nenarostly. Její máma přitom prsa má, takže je geneticky dané, že jí asi narostou. Rodiče by měli dávat pozor, aby to dítě, které si pořídili, protože ho chtěli, a které milují, jakýmkoli způsobem nedeformovali, fyzicky ani psychicky. Někdy totiž zapomínají, pro své pocity úspěchu a uspokojení, že dítě má před sebou vlastní život. A že je potřeba ho nechat žít a dát mu vybrat.

Už několikrát jste zmínila blogerky. Jejich rady týkající se spodního prádla moc v lásce nemáte, že?

Nedávno jsem tu jedné šestnáctileté slečně, kterou přivedla maminka, vysvětlovala, proč musí nosit podprsenku. Protože ona měla nastudované blogerky, které psaly, že se podprsenka nosit nemusí. Ovšem tahle šestnáctiletá slečna měla 70H, což je opravdu atypická velikost. Přišla a řekla: Vy mě nebudete nic učit, já jsem mladá, mně prsa ještě drží, na netu se píše, že to musí v tomhle věku držet každý, takže já problémy nemám, já si vezmu sportovní podprsenku a je to. Tak jsem jí pár věcí vysvětlila a společně jsme našly jeden typ podprsenky, jednoduchý, hladký, s měkkou kosticí. A teprve když si ji oblékla, došlo jí, co dělala se svými zády, a co to znamená, že v prsou není sval a jde o mrtvou váhu. Domluvily jsme se, že jestli jí bude podprsenka opravdu vadit, jestli ji nebude umět nosit, za čtyři dny mi ji přinese. Protože do čtyř dnů by měla vědět, jestli to pro ni má smysl, nebo nemá. A to je zas ta obrovská radost, když po čtyřech dnech vleze do dveří culíkaté vysmáté stvoření, v ruce má tři tulipány a hlásí: To je omluvenka, chtěla bych ještě černou. Pak všechno to vysvětlování a boj s blogerkami stojí za to. Vadí mi jenom jedno. Mnoho lidí mluví o něčem, v čem nemá ani praxi, ani znalost. A zkušenost mají jen jednu jedinou – sami se sebou. Kdybych se tímhle řídila já, nemůžu ty svoje drobné princezny vůbec oblíkat, protože bych nevěděla, jaké mají pocity. Takhle se to prostě nedělá. Pokud bych neviděla aspoň sto, dvě stě oblečených ženských těl, z nichž každé má jiná prsa, jinou šíři zad, jinou stavbu hrudníku, tak bych si ještě dneska, po 22 letech, nedovolila říct, že něco vím. A k tomu si připočtěte ještě další problémy s epitézami, operacemi, asymetriemi. Dneska si dovolím klientkám radit jenom proto, že si myslím, že ta moje praxe už má nějakou výšku.

Zdroj: Marie Jo