Zavřené kavárny i obchody, home officy, meetingy v rámci onlinu, když už procházky, většinou v přírodě. To vše se nám momentálně dělo a možná ještě bude. Lockdown nás vystavil mnoha otázkám. Cítíme se doma dobře? Jsme doma opravdu jako doma? Jsme s tím, s kým být chceme? Jsme těmi, kterými být chceme? Nebo to vše, co jsme venku, je jen naše maska a koho se tedy snažíme oslnit?
Úcta k druhým…
Slušivým a adekvátním oblečením dáváme najevo lidem, se kterými se setkáváme svou úctu. Částečně je tedy naprosto v pořádku, pokud se oblékáme hezky i kvůli druhým. „I“ kvůli druhým by se však nemělo obrátit v „jenom kvůli druhým“. Teď, když většinu našeho času trávíme v našich domovech, někteří z nás nemají až takovou potřebu vypadat dobře. Tepláky, mikina a zubní pasta nám najednou vynahrazují všechny ty značkové modely, které jsme si kupovali nejspíše, proto, abychom se zalíbili ostatním.
… ale i k sobě
Jenže by to neměly být pouze okolnosti, které nás „tlačí“ kupovat si hezké věci. Primárně bychom si měli pořizovat věci, které splývají s tím, kým jsme a tedy bychom se do nich neměli nutit. Měly by pro nás být natolik přirozené, že bychom je nosili za všech okolností. Ať už pracujeme v kanceláři, z domu, či jsme na na mateřské dovolené. Jinými slovy, vypadat dobře bychom měli chtít hlavně kvůli sobě. Ne kvůli kolegům, zubařce nebo partnerovi. V momentě, kdy si oblékáme něco kvůli ostatním, ztrácíme totiž část sebe.
Spodní prádlo mluví za vše
Asi nejlepším příkladem je spodní prádlo. Spodní prádlo totiž není vidět. Pokud explicitně nebudeme chtít, vidět ho ani nikdo jiný kromě nás nemusí. Jen na nás záleží, do jakého spodního prádla se oblečeme a jaký typ zvolíme. Na druhou stranu, i tak malé a pro ostatní neviditelné kousky oblečení, mohou ovlivnit to, jak se(bevědomě se) budeme během dne cítit. Na nás pak záleží, jestli na sobě máme raději sportovní či krajkové modely. I proto bychom měli volit modely spodního prádla podle sebe. Podle toho, co preferujeme a co se líbí nám. Ne podle toho, co se na nás líbí partnerům. I když samozřejmě existují výjimky, kdy chceme naše protějšky potěšit. Tyto výjimky by však měly zůstat výjimkami.
Za spodní prádlo si pak můžeme dosadit cokoliv. Péřovou bundu nebo vlněný kabát, výraznou červenou rtěnku nebo bezbarvý balzám na rty, kalhoty nebo džíny, košili nebo bavlněné tričko. Pokud si malujete červenou rtěnku jen kvůli partnerovi, je to maska. Pokud nosíte podpatky, i když byste raději vklouzla do tenisek, je to maska. Pokud jdete na rodinný oběd k rodičům v elegantních šatech raději než byste vzbudila poprask milovanou kostkovanou košilí a koženými legínami, je to maska.
Naše oblečení jsme my, ne ostatní
Našim oblečením říkáme a do jisté míry utváříme obraz o tom, kdo jsme. Máme dvě možnosti. Buď naše oblečení souzní s naší osobností nebo nosíme oblečení, které je nám na hony vzdálené. Samozřejmě existují výjimky v rámci dress codu, jako jsou plesové šaty či kostýmek do zaměstnání (i když i zde se můžeme zamyslet nad tím, jestli nám zaměstnání, kde trávíme většinu dne, sedí nebo jsme otrávení už ráno, kdy se oblékáme do toho, v čem nám není dobře). Kamkoliv jinam bychom se však měli oblékat tak, abychom se cítili dobře kvůli sobě. Ne proto, abychom oslnili nebo uspokojili požadavky ostatních. Ať už je to náš partner nebo uštěpačná prababička.
Začněte žít podle sebe
Kvůli komu se tedy oblékáte? Kvůli sobě nebo kvůli ostatním? Máte v šatní skříni oblečení a doplňky, které vám dělají radost, na které se těšíte, které vyjadřuje to, kým jste? Nebo si většinu oblečení kupujete proto, abyste se někomu zalíbila? Začněte žít podle sebe a začněte u toho nejjednoduššího. Konečně si kupte tu výraznou rtěnku, po které toužíte, válenky, i když je váš partner nemá rád nebo krajkovou noční košilku, i když jste single.
