Blíží se První máj. První máj, lásky čas. Láska je nádherný cit, který je rozhodně hoden pozornosti a oslavy. Stejně mně však dny, jako je První máj, Svátek zamilovaných, Den Matek, Den otců, nutí zamyslet se nad tím, kolik z nás se během nich cítíme nesví.
Dny, které nás přivádí do rozpaků
Ze dnů, během kterých někoho oslavujeme, se mně osobně jako ženě nejvíc líbí Mezinárodní den žen. Je to totiž den, která netříští ženy na single, matky, v páru, vdané, lesby a jiné. A je v něm něco silného. Připomíná nám, čím vším jsme si prošly, co všechno jsme dokázaly, a také, že před sebou máme ještě velmi dlouhou cestu. A pak tu máme dny, jako právě První máj, který mě, ačkoliv jsem vdaná, přivádí do rozpaků. Za prvé, nikde kolem našeho domu neroste třešeň, a za druhé se mi nechce věřit, že jeden polibek pod jejími květy zaručí to, že neuschnu. Proč se pak investuje do vývoje anti aging krémů a těch nejlepších sér na pleť, kterých je na trhu snad tisíce, když proti uschnutí stačí jeden polibek v roce pod stromem?
Uschnu?
Ale teď vážně. Dny v kalendáři podobné Prvnímu máji ve mě evokují pocity, které jsem prožívala, když jsem byla single a můj osud byl te(h)dy zpečetěn. Uschnu a zůstanu navždy sama. Na internetu i v časopisech na mě navíc vyskakovala zamilovaná srdíčka. V papírnictví visela ze stropu spolu s přáníčky plných srdcervoucích citátů o nikdy nekončící lásce, která byla snad důležitější než propisky. Před restauracemi byla křídou nakreslená na černých tabulích spolu s nápisem „Zamilované menu“, na které mě nikdo nikdy nepozval. Lásky čas to pro mě určitě nebyl.
Vzájemná solidarita
Chce to obrovskou vnitřní sílu být single, obzvlášť v dnešní době, kdy nejsou téměř žádné příležitosti, jak se s někým seznámit. A do toho na nás i přesto útočí láska ze všech stran. A tak kvůli vzájemné solidaritě v takové dny jako je Svátek zamilovaných, První máj či Den matek nemyslím na sebe, ale na svoje single bezdětné kamarádky, které dospělosti dosáhly před dekádou, dvěma i třemi a možná se ten den necítí úplně nejlépe, nejsilněji. Napadlo vás někdy, kolik z vašich běžně silných kamarádek nenávidí tento den jen proto, že jim připomíná, kolik let jsou již single, přestože se opravdu snaží najít muže, se kterým by navázaly dlouhodobý vztah? Kolik žen po potratu trpí během dne Matek? Kolika ženám se roky nedaří otěhotnět? Kolik žen podstupuje ročně umělé oplodnění a přesto se jim nedaří být matkami? Kolik žen a mužů by chtělo být rodiči a nemohou?
Pokud jste single
Možná by bylo hezké, kdyby se tyto dny slavily přinejmenším střízlivěji. To se však nestane. Tyto dny totiž prodávají. Kartičky se srdíčky, zamilovaně sladká menu v restauracích, šperky. A tak to musíme brát z opačného konce a mít se(be) ten den ještě raději než jindy. Připravit se na takové dny lépe než na jiné. Najít si program. Dělat vše, co milujeme. Koupit si hezké spodní prádlo, do kterého vklouzneme již po ranní vaně (proč ne ????), objednat si k obědu předražené sushi, pustit si film. A nezapomenout, že „it’s ok, not to be ok“ (je v pohodě nebýt v pohodě).
Pokud nejste single
Vzpomeňte si na svoji nezadanou kamarádku a domluvte si s ní „rande“. Kupte jí kytičku a buďte tu v takové dny pro ni. I ona vás přece zcela určitě vždycky vyslechne, když se nepohodnete se svým partnerem. Tak proč jí to neoplatit Vaší přítomností třeba na První máj? S vaším partnerem si přece onu pověstnou pusu pod stromem můžete dát klidně až při večerní procházce. Nebo vůbec. Slibuji, že to na Vaší lásce nic nezmění.
A nezapomeňte, že První máj není jen o polibku, o rozkvetlé třešni či o prvním dni v měsíci květnu. Je o vzájemné lásce nejen mezi partnery, o naději, ohleduplnosti a o vzájemné podpoře. Mezi ženami. Hlavně mezi námi. Protože kdo jiný, než my samotné, by nás měl pochopit?
