Čím je to, že my ženy ve 21. století, byť se zdá, že můžeme mít vše, zažíváme čím dál tím větší stres? Proč se cítíme zmateně a často nevíme kudy kam?
Generace žen, které mají všechno
Generace před námi by si možná ťukaly na čelo. Ke komfortnímu způsobu života máme vše. Jednorázové plenky, vlhčené ubrousky, umělé mléko, hrazdičky, usínáčky, hračky s bílým šumem, dvaceti minutový prací program a sušičku. Přesto všechno, co máme, nás mnohdy definuje stres, z toho, co nemáme, neumíme, neděláme nebo dělat nedokážeme.
10 zaručených způsobů jak a co by žena rozhodně měla
Většina žen se bohužel nerozhoduje jen podle toho, co by dělat chtěla, ale také podle toho, co by dělat měla. Noviny jsou plné toho, co by ženy měly stihnout do dvaceti, třiceti a čtyřiceti. Najdeme v nich ale také zaručeně fungující pravidla, jak si poradit s výchovou, názory desítky specialistů na to, co bychom jako ženy nebo matky rozhodně dělat neměly nebo zaručeně měly. Na deset odborných (i neodborných) rozhovorů o tom, že ženy mají být doma s dětmi do tří let jich najdete deset, které tvrdí pravý opak. Zapomínáme přitom však na to nejpodstatnější. Na to, co chceme my.
„Špatné“ matky
Stalo se vám už také, že jste se po přečtení článku o výchově cítila jako špatná matka jen proto, že odborník, který článek připravoval, měl na věc zcela jiný názor? Máte také někdy pocit, že nechcete nic nikomu říkat jen proto, že nechcete být pranýřována, přestože víte, že jste šťastná přesně tak, jak to děláte zrovna vy? Je pro vás lehké přiznat, že jste nekojila, protože jste nechtěla nebo vám to nešlo? Nebo naopak, že jste kojila do tří a půl let věku dítěte? Jaké je pro vás přiznání, že jste se vrátila do zaměstnání jen několik měsíců po porodu a naprosto vám to tak vyhovuje?
Každá chceme něco jiného
Tlak okolí v nás dokáže nasekat pěknou paseku. A nevím, zda si to vůbec autoři článků a interpreti výzkumů uvědomují. Osobně si myslím, že neexistuje jeden jediný vzor, podle kterého bychom se měly v našich životech řídit. Stejně tak, jak říkáme, že každé dítě je jiné, odlišujeme se od sebe i my ženy (a samozřejmě i muži). Zatímco jednu naplňuje pouze mateřství, druhá se bude cítit šťastně tedy, proloží-li starost o děti také prací. Každá chceme od života něco jiného, každá máme nastavené jiné priority. Není však dobré označovat naše postoje jako jediné správné, protože to, co je dobré pro mě, nemusí být dobré pro jiné.
Sebe-vědomí jako cesta
Článků s pěti pravidly, jak… méně už nebude. Tlaku na nás ženy bude spíše přibývat. Kromě toho, že bychom měly být přece vždy silné a nezávislé, musíme být také dokonalými matkami, dokonalými milenkami, prostě dokonalými ženami doma, v práci i ve společnosti. Jenže místo toho, abychom se denně honily za tím být dokonalé, měly bychom se každý den snažit o to, být hlavně šťastné a sebe-vědomé. Jen sebevědomé ženy nemohou rozhodit názory ostatních o zcela odlišném a samozřejmě lepším životním přístupu než je zrovna ten jejich.
