Redakce Le Chaton, 15. 5. 2019

Chcete žít zdravě a možná i trochu zhubnout, a tak se vyhýbáte sacharidům, počítáte kalorie, sháníte informace o každé nové dietě a mezitím koketujete tu s veganstvím, tu s paleo dietou? Pak pro vás má výživová expertka a autorka bestselleru Velmi osobní kniha o zdraví Margit Slimáková dobrou zprávu: Cesta ke zdravému životnímu stylu je mnohem jednodušší, než si myslíte!

Když řeknu člověku, který chce zhubnout nebo změnit životní styl, že stačí, aby jedl méně a více se hýbal, budu mít pravdu?

Ne, to nebudete. Tohle je jeden z omylů, který vysvětluji skoro na každém vystoupení. Ano, oficiálně platná teorie hubnutí říká, že to, co sníme, musíme spálit. Z toho tedy vyplývá, aby obézní člověk jedl méně a více se hýbal. A přesně to se také obézním stále běžně doporučuje – méně jíst a více se hýbat, setkat se můžete dokonce i s vyjádřením, že obézní jsou zkrátka jen hloupí a nedisciplinovaní. Tahle kalorická teorie obezity vznikla v laboratoři, kde kalorimetr spaluje energii. Jenže autoři této teorie nepochopili, že mezi kalorimetrem a námi jsou celkem zásadní rozdíly. Nelze to vzít takto bezhlavě. Kalorimetr totiž spaluje cokoli, rukolu, koblihy, je mu to jedno. Ale my takto zjednodušeně nefungujeme. U nás to není tak, že cokoli sníme, jenom spálíme. Vám se z potravy mohou vybudovat svaly, může vyrůst tuková tkáň, potrava se může spálit na energii. A o tom nerozhodujete ani vy, ani ty potraviny. O tom rozhodují vaše hormony, a jak už dnes víme také částečně mikroby. Takže je to mnohonásobně komplikovanější systém. Dieta založená na hlídání kalorií naráží i na další problémy – když tělu omezíte příjem energie, ono omezí výdej. A proto zhubnete jen krátkodobě. Do roka to budete mít nazpět i s nějakým přídavkem, takže budete potřebovat další dietu. A proto tu máme tak fantastický dietní průmysl s desítkami diet – kdyby totiž fungovala ta první, nepotřebujeme pořád vymýšlet další a efektivnější. Čili tohle dlouhodobě nefunguje. Pro mě je navíc důležitá dlouhodobá spokojenost, ne nějaký krátkodobý efekt. Já si myslím, že kvalitní a dobrá strava pomalu ale jistě vede k vytoužené postavě i ke správné hmotnosti. Není potřeba tělo kontrolovat, měřit, ani nic počítat. Když budeme jíst kvalitně, tělo si tu správnou hmotnost najde, je poměrně moudré. My budeme navíc v pohodě, což nám v důsledku také pomůže. Protože stres z toho, co jíme, může ublížit někdy víc než to, co jíme.

Různých výživových doporučení je dneska spousta a je těžké se v nich orientovat. Existuje nějaké univerzální doporučení vhodné pro každého?

Jíst skutečné potraviny. To je jediné pravidlo. Když přednáším hodinu nebo dvě o výživě, většinu toho povídání věnuji vysvětlení nesmyslů a omylů, které tu panují. A během posledních 15 minut vysvětlím, co je to zdravá strava. Protože to je to nejjednodušší.

Zdroj: archiv Margit Slimákové

Každé tělo je ale jiné. Nebylo by ideálním řešením, aby si každý člověk jednou za život zašel na diagnostiku, kde mu poví, co je pro něj nejlepší?

Ne. Rozumná cesta je jíst skutečné potraviny. Když to budete dělat dva tři měsíce, začnete sama vnímat, co vám vyhovuje a jaký jste typ. Jestli vám dělá lépe, když máte zeleninu podušenou, nebo ji budete chroupat syrovou, nebo jestli potřebujete bílkoviny spíše ze steaku, nebo z fazolí. My jsme akorát tuhle schopnost ztratili, protože nejíme skutečné potraviny, ale potraviny uměle přechucené. Cukrem, aditivy, zvýrazňovači chutí… Kvůli tomu nejsme schopni vnímat vlastní tělo. Vnímáme tyto přemrštěné chutě, a čím víc jich máme, tím víc po nich toužíme. Když začneme jíst skutečné potraviny, začneme vnímat jejich chutě i efekt, jaký mají na naše tělo. A nebudeme potřebovat žádného poradce. Je úplné minimum lidí, u kterých toto nefunguje, protože mají nějaké specifické potíže, například hormonální či metabolické poruchy. Těm pak radím, aby si opravdu zašli k lékaři, nechali si stanovit příčiny svých potíží, a až pak je cíleně řešili.

Největším zlem jsou dnes průmyslově zpracované potraviny. Je to opravdu takový strašák?

Já mluvím spíše o vysoce průmyslově zpracovaných potravinách, v angličtině je to ultra-processed food products. To jsou potraviny, které jsou výživově nevhodné, protože jejich základem jsou často cukry, byť v desítkách podob. V jednom produktu najdete běžně pět šest cukrů. Jsou tam tepelně upravené tuky, poškozené tuky, aditiva, zvýrazňovače, sůl, aby nám to víc chutnalo. Takovéto složení, takovouto přemíru tuků, cukrů a zvýrazňovačů nikde v přírodě nenajdeme. Pro nás je to něco nového, a protože jsme se přece jen vyvíjeli v dobách nedostatku potravy a jsme nastavení na to potravu hledat, tak se těmito potravinami přejídáme. Navíc ony jsou sestavované v laboratořích právě tak, abychom se s nimi přejídali. Už jenom tím, že jsme těmito potravinami obklopeni, se potravinářskému průmyslu podařilo dosáhnout toho, že namísto běžných tří jídel denně, snězených v klidu a pohodě, jedí mnozí z nás bez přestávek celý den. Jsme obklopeni levným, návykovým a snadno dostupným jídlem, které je úplně všude. Takže se stalo normálním, že se také úplně všude jí. Což nikdy nebylo. Například v divadle nebo kině se nejedlo.

Navíc tyhle potraviny vyvolávají brzo chuť na další, takže je to takový kolotoč.

Přesně tak. Ony nemohou zasytit. Při jejich konzumaci dochází k uvolňování inzulinu, rychlému spalování cukrů, dostanete se do hypoglykémie a máte znovu potřebu, nejprve psychologickou, a pak i fyziologickou dát si další dávku takovéto rychlovky. A jste v začarovaném kruhu, protože nejíte skutečné potraviny, které za prvé dodávají živiny a také zasytí a uspokojí. Takže nepotřebujete jíst neustále.

Pozorujete u svých klientů nějaké společné chyby, kterých se dopouštějí ve snaze zhubnout a začít žít zdravě?

Já mám poměrně vzdělané a náročné klienty, kteří jsou schopní a výživě hodně rozumí, takže řešíme spíš různé speciality. Ale je pravda, že lidé přijdou, když po zkoušení různých nesmyslných diet dospějí k prozření, že to nefunguje. S nimi pak dáváme jejich životosprávu dohromady. Ale obvykle stačí jedna návštěva, při níž si věci vysvětlíme, zodpovíme dotazy a nastavíme si, jak by strava měla vypadat. Není to tak, že by byl člověk závislý na nějakém poradci, který by ho neustále hlídal. To není vůbec potřeba.

Zdroj: archiv Margit Slimákové

Existují nějaké signály těla, kterých bych si měla všímat, když měním životní styl k lepšímu? Něco, co mě upozorní, že mi třeba chybí nějaká živina nebo že jsem přetrénovaná?

Podle mě tohle vůbec není třeba řešit, protože ti lidé to cítí. Každý vnímá, když se necítí dobře. A ke mně už lidé přicházejí s tím, že to není ono. Každý to má trošičku jinak, někdo má třeba potíže se spánkem. Často je také trápí takové to neustálé řešení. Nemusí mít třeba ani nadváhu, ale jsou ve stresu z toho, že pořád musí něco hlídat a počítat. Nedokážou změnit životní styl v pohodě a s nadhledem. Ale že se necítí dobře, to lidi poznají. Akorát že někteří třeba dlouho oddalují chvíli, kdy to začnou řešit. Ne každý hned dospěje do bodu, kdy se rozhodne své problémy vyřešit.

Jakou roli v hubnutí hraje psychika?

Obrovskou. Je od těla neoddělitelná. Dneska už dokonce víme, že velká část mozkové chemie ovlivňující naše chování vzniká ve střevech, působením mikrobů a zdravého střevního mikrobiomu. Tělo je s myslí propojené a pohoda a nadhled jsou důležité. Mým konečným cílem je, aby lidé vůbec nemuseli o jídle přemýšlet, aby všechno běželo automaticky. Aby se dostali do stavu, kdy pohodově a dobře jí. Chutná jim, cítí se dobře, nic nehlídají a nepočítají. Většinou na začátku musíme nastavit nějaké parametry, protože vybudování nových návyků je práce. Dáváme si s klienty obvykle rok, rok intenzivní práce na těle. A pak by se správná strava měla stát stejně automatickou jako dýchání. Člověk by neměl ztrácet život tím, že se trápí přemýšlením, jestli má ve svačině vše, co v ní má být, a nemá v ní něco, co by v ní být nemělo. Navíc stres z toho, zda jíme správně, často vede i k dalšímu nárůstu hmotnosti.

Platí to i naopak? Může kvalitní strava zlepšovat náladu?

Určitě. Většina z nás je v běžném životě neustále ve stresu. Nevím o nikom, kdo by po ránu seděl v jeskyni a meditoval. (smích) Většina z nás musí do pracovního procesu, starat se o děti, řešíme ucpané silnice. Jsme v každodenním kolotoči a vnímáme to, necítíme se dobře. A mnozí z nás si k tomuto běžnému pracovnímu kolotoči přidají ještě to, že se od rána do večera stresují tím, co jedí. Dojedí, a už přemýšlejí, co budou jíst za hodinu, za dvě. Což je úplně děsivé. Vrátím se ještě k té původní dietní teorii, která radila: Jezte často malé porce. Takže ti lidé dojedli a hned vzápětí už řešili, co budou jíst za hodinu. Řešili jenom jídlo, přípravu jídla, zajišťování jídla. Když já dneska řeknu svým klientům, že je to pitomost a ať jedí jen třikrát denně, tak se většině z nich uleví! Je prostě fajn, když z těch stresových situací ubereme stravu, která by pro nás měla být zcela přirozená.

Existuje prokazatelná souvislost mezi tím, jak se stravujeme a zda sportujeme, a nemocemi? Dá se říct, že se člověk může projíst a proflákat až k onemocnění?

To zcela jistě. Podle Světové zdravotnické organizace jsou chronické nemoci, které jsou dnes nejběžnějšími onemocněními a nejčastější příčinou úmrtí, dány především životním stylem. Na prvních třech místech jsou jako rizikové faktory nezdravá výživa, nedostatek pohybu a kouření. Takže v tomto směru to máme ve svých rukách. U naprosté většiny potíží, které dneska řešíme, jde minimálně o přitěžující faktory.

Souvisí to, zda někdo dokáže žít zdravě, s výchovou, vzděláním nebo inteligencí?

Jenom částečně. Můžete mít sebevzdělanější lidi, ale jsou tu i nějaká genetická nastavení, například k určitým metabolickým nemocem. Každý jinak reagujeme třeba na cukr, uvolňování inzulinu a podobně. Ale jde také o psychiku, o náchylnost k závislostem a určitým drogám. Někdo projde kolem cukrárny, a ani to s ním nehne. A jiný skončí s krabicí dortů. Není to o vzdělání, zejména u dětí. Každý to prostě máme geneticky nastavené jinak. Proto je extrémně neférové tohle obklopení nezdravostmi. A především u dětí nebo ve školách. Tlustí lidé chápou, že by nezdravé věci jíst neměli. Žádný obézní nesedí a nepřejídá se sladkostmi, protože mu to připadá jako skvělý nápad. Každý z nich to ví a chtěl by být fit. Všichni chceme být štíhlí, fit, mít bezvadnou postavu. Ale ne každý to máme v sobě takto snadno nastavené.

Zdroj: archiv Margit Slimákové

A souvisí obezita s leností? Mnoho lidí si říká: Je tlustý, protože je líný, nemá disciplínu.

Ne. Je to naopak. Není to proto, že nemá disciplínu, ale protože nemá sílu. Představte si, že člověk s nadváhou začne hubnout. Sníží energetický příjem, takže jeho tělo sníží energetický výdej, což znamená, že má méně energie, je unavené a hladové. A vy tomuhle člověku řeknete, ať se začne víc hýbat. To je ubližování, to nejde. Člověk s nadváhou má zdravotní potíže, roky se necítí dobře. Já mu nastavuji jídelníček, a kdybych mu do toho řekla, ať začne intenzivně sportovat, zlikviduju ho. Protože on to nevydrží. Dlouhodobě můžeme dělat jen něco, co nám dělá dobře, co zvládáme. Proto takovým lidem nastavím jídelníček a počkám, až se díky stravě dostanou do fáze, kdy se začnou cítit lépe. A oni pak přijdou a sami říkají: Já bych něco dělal! A v ten moment teprve nasazujeme pohyb. Samozřejmě, všichni můžeme chodit, procházet se. Ale nemůžete chtít po člověku, který má zdravotní potíže, nadváhu, roky něco řeší, je unavený a vyčerpaný, nějaké sportovní výkony.

A platí, že zdravá strava je jen pro bohatší lidi?

To je částečně pravda. Je fakt, že kešu oříšky, vajíčka a kvalitní maso jsou dražší než nejrůznější fastfoody, sušenky nebo levné polotovary. A je také pravda, že zdravý životní styl je náročnější nejen na peníze, ale také na znalosti a čas. Pokud chcete zdravě jíst, musíte mít nějaké prostředky, a hlavně musíte mít schopnosti a čas na trochu složitější organizaci. Alespoň ze začátku. Nemůžete se zastavit v prvním supermarketu po cestě a koupit v něm rohlíky, ale musíte si třeba jednou týdně zajet do pekárny pro kváskový chleba. On vám sice pak týden vydrží, ale stejně. Anebo si ho můžete začít péct sama, ale k tomu potřebujete znalosti a čas. Takže ten začátek je nejnáročnější. V dalších fázích, dlouhodobě, je to spíš snazší, a možná i levnější. Až se naučíte vařit ze základních potravin, je levnější nakupovat je ve větším. Navíc u kvalitní stravy vás zasytí menší množství. Ale ten přechod náročný je a chápu, že pro rodiče nebo lidi, kteří nemají dostatek prostředků a času, je to obtížné. Proto vyčítám státu a této společnosti, že to těmto lidem nijak neusnadňuje. Na prvním místě kolikrát není to nejlepší a nejkvalitnější, ale jsme naopak obklopeni sladkostmi a nezdravými potravinami. Což bohužel donedávna platilo i ve školách. Chybí mi podpora společnosti. Protože podle mého rodiče nepotřebují, abychom je vychovávali a něco jim vyčítali. Ale potřebují, abychom jejich výchovu ke zdravé výživě dětí podporovali a například ve školkách a školách dětem nepodávali slazené nápoje a neodměňovali je sladkostmi.

Lidé jsou dnes pod neustálým tlakem různých zájmových skupin, potravinářských lobby, které mají obrovské rozpočty na marketing. Jak se s těmito tlaky vypořádat?

V běžných médiích dominují víceméně jenom zájmové skupiny. Samozřejmě občas se udělá rozhovor s odborníkem, i když těch nezávislých je také minimum. Byla bych opatrná vždy, když vám někdo doporučuje jakýkoli specifický produkt, například tvrdí, že potřebujete dietu nebo něco speciálního. Na rajčata, ovesné vločky a vajíčka se reklamy bohužel nedělají. Ty jsou pouze na produkty a speciální diety, které ve skutečnosti nepotřebujete.

A ještě se do toho přidávají různé studie. Jednou je máslo špatné, podruhé dobré.

Tady já mám jediné doporučení – mediální dietu. Přestaňte to číst. A jezte základní potraviny a potraviny minimálně průmyslově upravené. K nim máslo jednoznačně patří, vždyť je to fyzikálně stlučená smetana.

I diet je spousta – od paleo po keto dietu. Je mezi nimi nějaká, která vás vyloženě rozčiluje?

Tyhle dvě bych spíš řadila do terapeutických diet nebo životních stylů. Rozčilují mě nesmyslné redukční, občas až extrémní diety. A úplně nejvíc diety průmyslové, které se prodávají v pytlíku. V téhle podobě mimochodem koupíte i keto dietu, což je úplně špatně, protože v keto dietě jsou na prvním místě skutečné potraviny. Všechny proudy, u nichž jíte skutečné potraviny, keto, paleo, vegetariánství, jsou v pořádku. Někdo může prospívat na vegetariánství, někdo na paleu, někdo na keto dietě, to je v pohodě. I když keto dieta je už hodně přísná a řekla bych čistě terapeutická. Nízkosacharidová dieta může být pro každého, keto dieta už je hodně omezující a pro naprostou většinu lidí zbytečná. Ale úplný nesmysl je, když se tahle rozumná výživová doporučení, trendy nebo terapeutické diety převedou do průmyslu. Takže to máme hezky v prášku, v pytlíku, jmenuje se to Rajčatová polévka jako od babičky. Na prvním místě ve složení jsou rajčata a na druhém nějaký cukr.

Dneska už se dokonce prodávají v prášku i celá jídla. Pro lidi, kteří nestíhají jíst, nebo je to nebaví.

Což je další nesmysl. Mělo by to být přesně naopak. V dnešní době jsme stále rychlejší a vytočenější. Nepotřebujeme být ještě rychlejší. My si naopak potřebujeme najít čas a posadit se v klidu ke kvalitnímu jídlu. Tohle jde úplně opačným směrem, než bych doporučovala.

A opravdu dnes můžeme žít zdravě, když si uvědomíme, že půdu, vzduch i vodu jsme si znečistili? Člověk si myslí, jak si na zahrádce pěstuje něco ohromně zdravého, ale kdyby si udělal rozbor, možná by koukal.

Je to možné. Ale já jsem velký optimista. Musíme si uvědomit, že do zpráv se dostanou jen informace, které nás mají zaujmout, šokovat. Zprávy o tom, že je něco v pohodě a v pořádku, těmito filtry vůbec neprojdou. Takže si myslíme, že je situace mnohonásobně horší, než v reálu je. Ve skutečnosti žijeme v nejbezpečnější době, jaká kdy byla, s dostatkem potravy, čisté vody a hygienou. Samozřejmě jsou tu problémy a musíme je řešit, ale bohužel právě v té neoprávněné panice z toho, co se děje, nejsme schopni vnímat reálné problémy. A racionálně je řešit. Takže doporučuji udržet si nadhled a nenechat se děsit.